něco O nás


O sboru

Smíšený pěvecký sbor Jasoň zpívá bez přerušení již neuvěřitelných 155 let a patří mezi nejstarší české sbory vůbec. Je to však stále neobyčejně činorodé těleso, které má kromě vlastního zpívání i silný organizační potenciál.

Minulost

Když roku 1859 zakládal učitel Josef Kotyk v tehdejším Německém Brodě zpěvácký spolek Jasoň, jistě tehdy netušil, jak čile se jeho dítko bude mít k světu i ve třetím tisíciletí a kolik hudbymilovných členů jím za tu dobu projde.

Na své pouti časem zažil sbor chvíle slavné i všední. K okamžikům nejslavnějším patří Dvořákův večer 15. května 1892, konaný na rozloučenou s Antonínem Dvořákem před jeho odjezdem do "Nového světa", kterého se zúčastnil i sám Antonín Dvořák s rodinou a v jehož průběhu mu byl předán diplom čestného člena Jasoně.

Dalším významným milníkem historie Jasoně je úspěšné turné velmi kvalitního ženského sboru po Dánsku v roce 1924. Sbor v té době vedl dirigent Bohuš Pojezdný a éra jeho 27letého působení je v kronice Jasoně zapsána zlatým písmem. Pod jeho vedením se sbor vypracovává na velmi vysokou úroveň a dostává se do povědomí široké veřejnosti i za hranicemi Českomoravské vrchoviny, zvláště po několika vystoupeních ve Smetanově síni v Praze.

Přirozeně se ani Jasoni jako žádnému jinému živému organismu nevyhýbají i období kritická, tvořící protipól obdobím velkého rozmachu činnosti. Velmi potěšující je však zjištění, že sbor vždy prokázal velkou vnitřní sílu a schopnost nalézt osobnosti, které sbor z těžké situace vyvedou. Z krize vyvolané obdobím první světové války pomohl sboru již výše zmíněný Bohuš Pojezdný. Z problematických let 1945-59, kdy sbor opustila řada členů, kteří odešli osídlovat poválečným odsunem opuštěné pohraničí a po odchodu sbormistra Ludvíka Piláta v roce 1959, pak sbor k dalšímu rozvoji činnosti přivádějí noví dirigenti Miroslav Vymlátil a Hana Matoušková.

V roce 1963 vzniká spojením ženského a mužského sboru smíšené těleso, které je po následujícím desetiletí vzájemných rozchodů a spojení definitivně ustanoveno zásluhou Evy Bechyňové v roce 1973 a v této podobě účinkuje do dnešních dnů.

Od roku 1986 vede sbor se zápalem sobě vlastním Alena Konrádová a navazuje tak na velmi kvalitní práci své předchůdkyně. Uvolnění politických poměrů na konci osmdesátých let s sebou přineslo i nové možnosti prezentace činnosti sboru a tak v posledních letech, vedle častých vystoupení v zemích Koruny české, soubor rovněž přispívá k šíření dobrého jména české hudby v zahraničí. Jasoň zavítal do holandského partnerského města Brielle, německého Wolfschlugenu, navázal velmi úzké vztahy s holandským sborem Voorne's Dameskoor z Oostvoorne, smíšeným sborem z Mömlingenu u Frankfurtu nad Mohanem a s dnes již zahraničním Spišským učitelským speváckym zborom ze Spišské Nové Vsi.

K významným aktivitám sboru patřila práce jeho členů při organizaci pěveckého víkendu Bohemia Cantat, jehož vznik a existence je neodmyslitelně spjatá právě se jménem sbormistryně Aleny Konrádové. Ta také stála u zrodu festivalu Stamicovy slavnosti, který se každoročně v Havlíčkově Brodě koná dodnes.

V roce 2003 převzal otěže Jasoně mladý sbormistr Michal Hájek, pod jehož vedením se sbor vydal po dosud neprošlapaných cestičkách a žánrech. Překvapující byly například koncerty s havlíčkobrodskou jazz-rockovou kapelou Denudace a mnoha hosty, mystický noční koncert v kápích za svitu loučí, uvedení jiskřivé barokní mše Jana Dismase Zelenky společně s orchestrem či provedení příběhu utkaného z lidových písní syrově upravených Zuzanou Vlčinskou. Sbor vystupoval rovněž v neobvyklých prostorách hornického dolu, jeskyně, či zatopeného lomu. Stále trvá čilá družba se slovenským sborem Chorus Iglovia (Spišská Nová Ves) a častá je i spolupráce s regionálními spřátelenými pěveckými tělesy, jako například Doubravan (Chotěboř), Gaudeamus (Světlá nad Sázavou), Limbora (Havlíčkův Brod), Pěvecký sbor Havlíčkova gymnázia (Havlíčkův Brod), Musica Sarensis (Žďár nad Sázavou) a další. Spolu se Symfonickým orchestrem Region ze Světlé nad Sázavou uvádí Jasoň výběr z operních a operetních melodií a také vánoční koncerty s provedením Rybovy České mše vánoční. V závěru svého působení připravil Michal Hájek inscenované vánoční vystoupení uprostřed léta na brodském náměstí a poté zavedl své sboristy až do pralesa.

Současnost

V roce 2009, uprostřed běhu oslav stopadesátých narozenin Jasoně, přebírá taktovku mladá sbormistryně Jana Lstibůrková. Přejeme jí vše nejlepší do dalších jasných počinů!

Dne 31. března 2010 byla naše loňská činnost oceněna a obdrželi jsme cenu města Havlíčkův Brod za významný přínos kulturnímu životu města.

O sbormistrovi

Již od mateřské školy jsem měla dojem, že nemůže být těžší věc než kreslení lidské postavy a vytrhávání ovoce z papíru. A hle - může. Ze dne na den se stanete sbormistrem havlíčkobrodského Jasoně a zjistíte, že to nejtěžší vás teprve čeká. Úkol zní jasně: "Napiš o sobě text!" Jenže! Psát o sobě v první osobě, to je pomsta! Asi trest za to, že Jasoňákům pořád říkám, že ve sborovém zpěvu na textu obzvláště záleží :) Vytasili proti mně moje vlastní zbraně. Nezbývá než kapitulovat a svolit ke zveřejnění napínavé historky, kterak se dcera učitelky a technicky založeného introvertního muzikanta stala...

Narodila jsem se uprostřed léta roku 1982. Z rodinného vyprávění vyplynulo, že až do tří let jsem byla "šikovným dítětem". Ovšem po třetích narozeninách přišel zlom v podobě mateřské školy, kde se ukázalo, že "…to dítě sice celkem slušně zpívá, ale manuálně je zcela nezručné". Se snahou vylepšit mojí manuální zručnost a zpřesnit jemnou motoriku mne rodičové v pěti letech přivedli do havlíčkobrodské ZUŠ k paní učitelce klavíru Bohdaně Račanové, která potvrdila, že "dítě celkem slušně zpívá", a začala se neúnavně a velmi obětavě podílet na pilování mé motoriky a zručnosti u klavíru. Trpělivost a laskavost této dámy neznala mezí. Ačkoliv mi až do dneška zůstaly pro některé činnosti, zejména výtvarné, obě ruce levé, pro klavír a hudbu vůbec mne dokázala nadchnout natrvalo. Doporučila mi rozvíjet "celkem slušný zpěv" v sólových hodinách u Květy Jevdokimovové, a když jsem v deseti letech propadla kouzlu klarinetu, zmínila se o tom prof. Josefu Brožkovi, který mi letmo překontroloval chrup, uznal, že "holka má energie na rozdávání", a tím byla moje cesta k hudebnímu vzdělávání jednou provždy nalinkovaná.

Po mnoha hodinách cvičení na hudební nástroje a čtyřech letech studia na víceletém gymnáziu, kdy jsem zjistila, že úplně dobře nerozumím úkolům z deskriptivní geometrie, ale zřejmě poznám rozdíly mezi zmenšenou, malou a velkou tercií, jsem se rozhodla studovat hru na klarinet na Pražské konzervatoři. Šestileté studium u velmi laskavého pedagoga prof. Jiřího Stárka jsem absolvovala v roce 2003. K diplomu patřila ještě diagnóza "subtilní, leč energická" a dobrá rada, abych si nadále rozšiřovala své pedagogické i umělecké zaměření. Dobré rady jsem uposlechla a následně vystudovala Pedagogickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze, obor hudební výchova a sbormistrovství. A protože přebytečná energie prý škodí zdraví, rozhodla jsem se ji vložit ještě do postgraduálního studia na téže fakultě.

Studuji tedy pro zdraví! A pro zábavu pracuji. Devět let učím děti v Soukromé základní umělecké škole v Havlíčkově Brodě hrát na dechové nástroje, v posledních letech také vedu všechny skupiny přípravné hudební výchovy, zabývám se výzkumem rozvoje hudebních schopností předškoláků. Pro svoje vlastní potěšení se věnuji sborovému životu - před deseti lety jsem spolu se svými sourozenci založila pěvecký sbor Limbora, který dosud spolu s bratrem Josefem řídíme. Jsem členkou pražského komorního souboru Piccolo coro a Piccola orchestra, kde zpívám, příležitostně hraji na klarinet a občas si mohu pilovat i dirigentskou techniku. Třeba když pan dirigent zrovna jede s manželkou do porodnice :) a sbor má tentýž den koncert... nejlépe v Německu :). To je pak ten správný adrenalin, který mám na sborovém zpěvu nejraději.:)

Ale pořád to není nic proti zážitku, když se na jednom místě snaží dvacet lidí udělat to, co vám na rukou vidí, protože věří, že to dohromady může být krásné. A dost často to díky společné snaze i krásné je. Právě takovou příkladnou spoluprací s Piccolo coro se mi podařilo získat v roce 2007 hlavní cenu Petra Ebena na Mezinárodním festivalu adventní a vánoční hudby za nastudování a provedení jeho skladby De tempore. To jsem si tedy zrovna pilovala manuální techniku cíleně, protože jsem skladbu studovala na svůj sbormistrovský absolventský koncert. Získané ocenění představovalo velmi příjemný bonus v průběhu pěkné práce.

Tehdy jsem ještě netušila, že lidská snaha může být hmatatelná, a přidá-li se chuť, nadšení a odhodlání, pak výsledkem je radost. A radosti, té zakusíte s brodským Jasoněm hodně. Tak nechte čtení a běžte se radovat na koncert. A nebo víte co? Přijďte s námi zpívat. Pak to teprve poznáte na vlastní kůži a možná uvěříte...

Členstvo

Sopránové

Tereza Bártlová

Jana Budská

Lucie Dolejší

Klára Honzárková

Zdeňka Králová

Aneta Ledvinková

Hana Málková

Monika Mühlfeitová

Věra Pelikánová

Mirka Pilařová

Naďa Šťastná

Barbora Teclová

Marie Teclová

Lenka Vávrová

Altové

Drahomíra Bendlová

Dana Coufalová

Helena Doležálková

Natalija Fabryová

Blanka Korejtková

Květoslava Kubátová

Zdena Ptáčková

Jana Razimová

Eva Rozínková

Zdena Sigmundová

Miloslava Tomanová

Tenorové

Pavel Bárta

Karel Cakl

Čestmír Doležal

Zdeněk Hermann

Jiří Matoušek

Josef Ryvola

Basové

Jaromír Fiedler

Martin Fünffass

Karel Havlíček

Jan Moliš

Josef Secký

Josef Stejskal

Michal Tecl